ALMA, SMUTNÝ ZAČÁTEK

  První rok mého psího života nebyl vůbec šťastný.  Narodila jsem se v chovatelské stanici a vzali

si mne lidé, u kterých jsem se měla mít dobře.  Měla jsem se starat o ovčí stádo. Skutečnost byla jiná.

Ještě jako malé štěně mne uvázali ve chlévě a k jídlu jsem dostávala jen mléko se šrotem. Jako každému

štěněti, také mi chyběla lidská přítomnost, a proto jsem se naučila z chléva utíkat. Bohužel byla nejblíže

hospoda a tam lidé . Netýrali mne sice hlady, ale nalévali mi alkohol pro jejich radost. Díky šrotu jsem velmi

rychle vyrostla do výšky, ale byla jsem hubená a slabá. Nejvíce se to odrazilo na mých zubech. Již v pěti letech

jsem měla zuby, jako desetiletý pes. Jednoho dne můj tehdejší majitel nevydržel moje stálé útěky a napsal

inzerát, kde mě dával pryč. A zde přišel ten zlom. Na inzerát se ozvala má nová rodina. Přijeli si pro mne přes

půlku republiky a ani chvilku nezaváhali. Jak ráda jsem s nimi odjížděla.

V mém novém domově mne čekala psí smečka, která mne rychle přijala. V roce jsem se teprve učila jíst granule

a chodit na vodítku. Maso a kosti nezvládám jíst do dnes. Svou nynější rodinu miluji natolik, že štěkám i na letadla

a hlídám vzduch, aby se něco nedostalo v přítomnosti mých kamarádů. Jsem tady doma a jsem neskutečně ráda, že

jsem v životě dostala druhou šanci.

19. 6. 2013 dnes naše Alma nečekaně umřela.