ČERNÝ SORBONEK PRO ŠTĚSTÍ

Rád  vám povím svůj příběh. Přestože už jsem starší psík, svůj první den v novém domově si pamatuji velmi dobře.

Netušil jsem, kam jedu, ale z mé nové paničky jsem cítil hrozný smutek. Až později jsem se dozvěděl, že přišla

o mého předchůdce – německého ovčáka Baka,alt kterého zabili lidé, pokud se jim vůbec dá „lidé“ říct .

Panička si mne vybrala zcela náhodou. Narodil jsem se spolu se svými dalšími šesti brášky a sestřičkami.

Jenomže tři z nás měli nestandartní barvu – pro vás lidi, mnohdy důvod pro utracení. Panička již měla vybrané

štěňátko jiného plemene, když v tom jí zavolala majitelka, u které jsem se narodil. Verdikt byl jasný – když nás

neprodá, utratí nás. A tady se zkřížili naše cesty.

Pamatuji si to jako dneska. Měl jsem sotva šest týdnů. Byla zima, 22. prosinec. Hned ráno od nás majitelka

odlákala naši psí mámu a i „správně“ zabarvené sourozence. Zůstali jsme tři. Já jsem byl ze všech nejmenší.

Bál jsem se toho, že mne nikdo nebude chtít. Vždycky se vybírají ti největší a nejsilnější.  Netušili jsme, co se

bude následovat, když v tom majitelka nadzvedla kryt boudy – pelíšku mé psí mámy. Mí sourozenci se snažili

utéci, jen já jsem se krčil v rohu boudy a plakal. Táhl na mě studený vzduch, měl jsem strach a nevěděl jsem co se

děje.  Z ničeho nic mne nadzvedly čísi ruce. Na chvilku jsem se uklidnil.

V jejím náručí mi bylo tak příjemně. Samozřejmě jsem se třásl strachem, zvláště, když jsem slyšel říkat

majitelku, že pokud si mne neodvezou už teď, utratí mne. Naposledy jsem se ohlédl za svou psí mámou i za mými

sourozenci, kteří doufám také našli milující lidi. Cesta do nového domova byla dlouhá, ale hned po pár kilometrech

jsem pochopil, že mi bude u těchto lidí dobře.

DOMA jsem už sedmým rokem a přestože naše začátky mnohdy nebyly bezproblémové, jsem vděčný za ten den,

kdy jsi mne odvezli. Díky nim jsem nikdy nepoznal strádání, hlad, zimu, lhostejnost, bití neb týrání. Byl jsem vždy

milován a tak trošku i rozmazlován, ale vím, že se tak stalo jen díky tomu – že si mne, nejmenšího a

nejuplakanějšího psíka panička vybrala. Nyní jsem dospělý, zdravý a velký pes a kdykoliv vidím svou paničku a

celou mou rodinku, těším se jako malé štěně.

alt

+ 7. května 2016

 

Dnes: 5
On-Line: 1
Total: 9187
Copyright © 2018 www.kopytkaprostesti.cz. Všechna práva vyhrazena.