LVÍ KAMARÁDKA MIA

Když dnes vzpomínám na Miu, neubráním se stále pocitu smutku, že už tu není. 

Na naše první setkání nikdy nezapomenu. Získala jsem ten den dvě úžasné kamarádky – lidskou lví

mámu Lenku a lví kamarádku Miu. Už je to pár let, ale na taková setkání se nezapomíná. Tehdy bylo

Mii 9měsíců a Lenka v té době odchovávala ještě lvíčka Apola. „ Tak tady je naše Mia“ otevřela Lenka

dveře od ložnice, kde přes postel ležela natažená lvice , už v té době mě přišla velká, ale během

let nabrala ještě takových rozměrů , že tehdy byla opravdu ještě malá. Mia zvědavě vstala z postele

a šla návštěvu obhlídnout, obešla mě a štípla nečekaně do zadku , později jsem už věděla, že jí to

těší a dělá to z radosti a dávala si na ni pozor . Vždy jsme říkali, že Mia se chovala jako by byla

jedna z nás. Když jsem byla s Lenkou byla s námi i Mia, chodila na návštěvy, jezdila na výlety . . . a vždy

mě dokázala rozesmát . Kdybych měla psát o věčném přátelství Lenky a Mii a o zážitcích s nimi bylo

by to na knížku. Mia umřela moc brzy na mrtvičku a myslím, že takovou LVICI jako byla ona už nikdy

nepotkám. Byla jedinečná, dávala svému druhu tu nejlepší pověst jakou jen mohla. To byla Mia lvice berberská,

vznešená,odvážná a oddaná své mámě, která jí a mnoha jiným lvům zachránila život. U ní se člověk cítil svobodně a bez starostí.

To byla kamarádka Mia. Věřím, že o ní jednou vyjde knížka, ale málo kdo uvěří jaká opravdu byla, já měla to štěstí u toho být.

Pokud jste četli o Tembo – slon africký, který stále ještě v přírodě přežívá, i když jak dlouho . . . tak o lva berberského

už jsme přišli. Ve volné přírodě byl vyhuben a přežívá jen v zajetí. Je zapsán na červeném

seznamu IUCN ( Mezinárodní svaz ochrany přírody - anglicky International Union for Conservation of Nature).