LVÍ KAMARÁDKA MIA
Když dnes vzpomínám na Miu, neubráním se stále pocitu smutku, že už tu není.
Na naše první setkání nikdy nezapomenu. Získala jsem ten den dvě úžasné kamarádky – lidskou lví
mámu Lenku a lví kamarádku Miu. Už je to pár let, ale na taková setkání se nezapomíná. Tehdy bylo
Mii 9měsíců a Lenka v té době odchovávala ještě lvíčka Apola. „ Tak tady je naše Mia“ otevřela Lenka
dveře od ložnice, kde přes postel ležela natažená lvice , už v té době mě přišla velká, ale během
let nabrala ještě takových rozměrů , že tehdy byla opravdu ještě malá. Mia zvědavě vstala z postele
a šla návštěvu obhlídnout, obešla mě a štípla nečekaně do zadku , později jsem už věděla, že jí to
těší a dělá to z radosti a dávala si na ni pozor . Vždy jsme říkali, že Mia se chovala jako by byla
jedna z nás. Když jsem byla s Lenkou byla s námi i Mia, chodila na návštěvy, jezdila na výlety . . . a vždy
mě dokázala rozesmát . Kdybych měla psát o věčném přátelství Lenky a Mii a o zážitcích s nimi bylo
by to na knížku. Mia umřela moc brzy na mrtvičku a myslím, že takovou LVICI jako byla ona už nikdy
nepotkám. Byla jedinečná, dávala svému druhu tu nejlepší pověst jakou jen mohla. To byla Mia lvice berberská,
vznešená,odvážná a oddaná své mámě, která jí a mnoha jiným lvům zachránila život. U ní se člověk cítil svobodně a bez starostí.
To byla kamarádka Mia. Věřím, že o ní jednou vyjde knížka, ale málo kdo uvěří jaká opravdu byla, já měla to štěstí u toho být.
Pokud jste četli o Tembo – slon africký, který stále ještě v přírodě přežívá, i když jak dlouho . . . tak o lva berberského
už jsme přišli. Ve volné přírodě byl vyhuben a přežívá jen v zajetí. Je zapsán na červeném
seznamu IUCN ( Mezinárodní svaz ochrany přírody - anglicky International Union for Conservation of Nature).